Stalo se již tradicí, že na našem školním webu informuji o svých zahraničních mobilitách financovaných evropským programem ERASMUS+, který mi umožňuje poznávat a porovnávat ekonomiky zemí EU a seznamovat se s výukovými metodami mých vysokoškolských kolegů. Protože se pečlivě vyhýbám oblíbeným turistickým destinacím, nabízí mi tyto výjezdy i poměrně reálný obraz života a životní úrovně místního obyvatelstva.

Plány se mi podařilo zrealizovat i letos a jsem moc ráda, že jsem měla příležitost strávit první květnový týden v portugalském městě Santa Maria da Feira na vysoké odborné škole s názvem ISVOUGA - INSTITUTO SUPERIOR DE ENTRE DOURO E VOUGA. Týdenní jobshadowing jsem absolvovala pod vedením pana profesora José Carlose Martinse. Kromě neuvěřitelných odborných znalostí (p. Martins přednáší i na zahraničních univerzitách) a jazykových dovedností (přecházet v průběhu přednášky plynně do několika cizích jazyků nebyl pro pana profesora žádný problém) patří mezi přednosti tohoto vzdělaného a sympatického muže i vstřícnost a laskavý přístup ke kolegům, studentům, ale i hostům. Bylo mi ctí pana profesora osobně poznat.

Institut sídlí ve velmi moderní budově, učitelé mají k dispozici veškerou potřebnou techniku, přednášky se přenáší i online a všechny materiály pro studenty učitelé ukládají na školní cloud. V tomto ohledu žádné překvapení. Naopak velkou novinkou pro mě byl čilý ruch ve škole i v pozdních večerních hodinách. Přednášky se konají až do 22:30 hod. a administrativní pracovníky jsem viděla odcházet z kanceláří také až pozdě večer. V průběhu týdne jsem sledovala při výuce kolegy přednášející účetnictví, digitální marketing, B2B marketing a přednášku o teorii internacionalizace. Byla jsem ve třídě mezi žáky, kterým bylo čerstvě 18 let, ale i na přednášce pro pracující dospělé. Pedagogové a studenti se střídali, ale milý a vstřícný přístup přetrvával. Na začátku výuky mě vždy vyučující představili studentům, dali mi prostor pro komunikaci s nimi a pak požádali studenty, zda smí přednášet v angličtině, abych se mohla také zapojit.

Portugalsko není pro každého, ani já jsem se do této země nezamilovala na první pohled, ale po týdnu stráveném v oblasti kolem města Santa Maria da Feira jsem si uvědomila, že mně pohoda a klid sálající z malých portugalských městeček budou po návratu domů chybět.

A závěrem nezapomenu opět přidat pár svých „NEJ“. PORTUGALŠTINA. Pro mě zatím nejméně srozumitelný jazyk, ve kterém jsem se kdy pokoušela pozdravit a poděkovat. ZNALOST JAZYKŮ. I v té nejmenší pekárně vždy obsluhoval někdo, kdo ovládal angličtinu na běžné komunikativní úrovni. ŽIVOTNÍ NÁKLADY. Portugalsko bohužel patří mezi země, které jsou vlivem přívalu turistů a zájemců o koupi nemovitostí velmi drahé pro místní obyvatele. Ceny bytů v Portu nebo Aveiru mi vyrazily dech. Portugalci mají obvykle více než 1 zaměstnání, učitelé běžně učí na 2-4 školách na různých místech regionů a velká část obyvatelstva odjíždí pracovat do zahraničí. Musí se hodně snažit, aby si mohli dovolit to, co v České republice už dnes považujeme za běžný životní standard.

Michaela Weigerstorfer