Věděli jste, že jedno z nejstarších měst na světě je bulharský Plovdiv? Ne? Já také ne. Teprve příprava na můj další zahraniční jobshadowing mi poodkryla historii Plovdivské oblasti, která konkrétně u města Plovdiv sahá až do 6. tisíciletí př. n. l. Původně bylo město osídleno Thráky, později nad ním převzali nadvládu Peršané, Řekové, Keltové, Římané, Hunové a Turci. Jak neuvěřitelná směsice kultur a tradic! Nádhera historických památek mě fascinovala každý den a ani týdenní pobyt ve městě nebyl dostatečně dlouhý, abych uspokojila svou touhu po poznání tohoto krásného města, natož jeho okolí.

Mými hostiteli se stali kolegové z Vysoké školy bezpečnosti a ekonomiky. Tato soukromá vysoká škola připravuje studenty na práci v oblasti národní bezpečnosti, celní správy či ochrany letišť. Řada studentů plánuje svou kariéru v logistice, dopravě nebo se chystá převzít rodinnou firmu. Většina mladých Bulharů, kteří studují vysoké školy, má kromě studia i běžné zaměstnání (ne pouze krátkodobé brigády). Výuka proto probíhá v poměrně intenzivních blocích. Mladí lidé hovoří velmi dobře anglicky, ale i německy, protože tento jazyk vnímají jako vstupenku do Evropy a šanci na uplatnění v zahraničních, zejména rakouských a německých společnostech. Starší obyvatelé Bulharska samozřejmě hovoří rusky.

Vysoká škola sídlí ve velmi moderní budově, auly jsou vybaveny učitelským notebookem, dokovací stanicí, projektorem a TV. Materiály a učebnice pro výuku učitelé studentům sdílí v elektronické podobě přes Teamsy.

Jobshadowing pro mě neznamená jen možnost sledovat práci zahraničních učitelů, ale i úžasnou příležitost ověřit si v praxi své znalosti o ekonomice a životní úrovni, vyspělosti a možnostech budoucího rozvoje země, kterou navštívím. K těmto tématům také směřuji všechny rozhovory nejenom s pedagogy, ale i zaměstnanci hotelu a místními obyvateli. Snažím se využít každou příležitost při cestě vlakem, v autobusech místní dopravy, na nádraží, v obchodech. Vystudovala jsem národohospodářství, které je i nadále mou obrovskou vášní, a učitelské ERASMUS mobility mi pomáhají doplnit si informace vlastním prožitkem.

Bulharská ekonomika rozhodně potřebuje upgrade. Dopravní infrastruktura je v katastrofálním stavu, cestě vlakem a MHD se vyhýbají i samotní Bulhaři a životní úroveň části obyvatel (zejména mimo velká města a průmyslové aglomerace) je na úrovni, kterou si v České republice už ani neumíme a nechceme představit.

Přesto pro mě měl tento pobyt několik „NEJ“.

HOTEL. Bydlela jsem v centru města v rodinném hotelu, který bych bez zaváhání označila jako nejlepší ubytování a majitele za nejpříjemnější hoteliéry, se kterými jsem se kdy na svých cestách setkala. JÍDLO. Bulharská kuchyně prostě nemá chybu. Každá svačinka i z nejobyčejnějšího pouličního bistra byla lahůdkou. Zapomeňte na housky se salámem, jde to i jinak a mnohem lépe. LIDÉ. Vstřícní, milí, usměvaví, ochotní. Tak bych charakterizovala Bulhary, které jsem potkávala. A pokud jsem pozdravila či poděkovala bulharsky? Odměnou mi byl nadstandartní servis a ochota. V Bulharsku jsem se navíc cítila naprosto bezpečně, což o řadě vyspělých severských zemí říct nemůžu. Nikdo mě neobtěžoval, při placení jsem vždy obdržela účet, neexistují jiné (vyšší) ceny pro cizince a můj těžký kufr se vždy jako zázrakem pod schody do metra nebo autobusu ocitl v rukách nejbližšího mladíka či slečny.

A doporučení pro vás všechny, které moje chvála na naše jižní slovanské bratry zaujala? Až budete plánovat své další cesty a prázdninová dobrodružství, zkuste na svůj „wish list“ nezařazovat jen tradiční destinace, jako je Londýn, Paříž či Kodaň. Vydechněte, podívejte se do mapy ještě jednou, stočte zrak na mapě směrem na jih a vydejte se obdivovat krásy balkánských zemí, protože to rozhodně stojí za to!

Michaela Weigerstorfer